Stýskalo se mi…

Po setkáních, po hloučcích lidí, po tvářích bez roušky, po úsměvech v rouškách schovaných, po klientech v mé pracovně, po lidských duších, které přichází zůstávají a odchází. Po nádechu do vzduchu na ulici, po kávě na zahrádce, po obědě v Assenza Cafe. Stýskalo se mi po loučení a vítání, podání ruky a objetí. Stýskalo se mi po cestách do Prahy vlakem, po seminářích na živo, po některých zvyklostech a zajetém režimu, který dává mantinely času.

Stýskalo se mi po konkrétních lidech na konkrétních místech, kteří tam zase jsou a já mám chuť se usmát a říct „Jeeee dobrý den. To je dobře, že tu zase jste !“.

Stýskalo se mi po slunci a po létě….tak díky za to, žes „korono“ přišla v zimě.

Stýská se nám po něčem co máme rádi, na co jsme si zvykli, co potřebujeme a chceme, co nás naplňuje a činí šťastnými. A je dobré si občas uvědomit, že to není samozřejmost, že to není jen tak, že vděčnost je na místě.

Zároveň je to lekce našeho lpění. Toho, zda a jak dobře dokážeme bez toho všeho žít.

Po čem se stýskalo vám a za co jste vděčni, že je zase zpět?