PŘÍBĚH O LOTOSOVÉM KVĚTU

Víte, jak tento příběh začíná? Začíná pod hladinou, ve vodě, v bahně. Kořínek lotosového květu je vyživován bahnem. Čím hlubším a hutnějším je bahno, tím krásnější lotosový květ z něj vykvete.

Proč je lotosový květ tak častým symbolem východních filozofií a nauk o osobním růstu? Proč právě on? Pro svoji krásu? Jistě, to také. Ale dnes je známo, že mnohem důležitější je jeho růst a zdroj jeho zrození. Jeho příběh má být i pro nás inspirací. Že jeho krása vychází z hloubky a tmy a bahna, nad kterým se ošklíbáme, jen když se to slovo vysloví.

No, někdy je prostě dobré podívat se pod hladinu. Když se nedaří a není fajn, je potřeba se podívat ke kořenům. S čím to souvisí? Z čeho to vyvěrá a roste? A vizí je růst, prospívat a krásnět . A to je dobrá vize, co myslíte?

Příroda má jednodušší principy. Stačí si sama a je moudrá. Co má růst, to roste, co nemá, to chřadne. Příroda respektuje své zákony a rovnováhu.

Člověk je tvor komplikovaný a pěkný trabl maker. On sám, s ostatními nebo i díky někomu se do trablů dostává. Ale také to platí opačně. On sám, s ostatními nebo díky někomu, se z toho může dostat ven!

Nebojte se bahna. A když toho bude moc, nemusíme jím procházet sami.

„No mud, no lotus.“

(Žádné bahno, žádný lotos.)