Pokračování 
…. Práce s dětmi a dospívajícími je veselá, vtipná, hodně zajímavá – jak dokáží o svém životě mluvit, velmi hluboká i smutná. Dávají velmi rychle najevo, jak jsou rády, že mohou volně říct, jak se cítí, že jim někdo opravdu naslouchá a chce je pochopit. „S mým dítětem je něco špatně, prosím opravte mi ho“…. je sice nadnesené ale dost blízko pravdě. Ale tak to není…vždy je to zejména o nás, rodičích anebo v případě sportu o trenérech, ve škole o učitelích….ale hlavně o těch rodičích. Už od prvního setkání je dost jasné, zda bude rodič ochoten na sobě také pracovat. Pokud ne, výsledek práce s dítětem je malou nadějí, malým pokrokem a jen částečnou možností dosáhnout změny. Ale většina rodičů dojde k uvědomění, a to je velmi dojemné pro nás pro všechny. Tam věřím na velkou změnu. Je milé, když na vás klienti děti křičí na ulici, „ahoj Jano“, starší děti řeknou trošku tajemně „dobrý den“ (vždyť spolu máme mnohá tajemství), a puberťáci mě svým kamarádům představují jako svojí psycholožku 
. Všem dospělákům, kteří přivedli „své“ děti, patří díky. Představili jste jim psychologa (ne mně, ale obecně profesionála, který umí pracovat s jejich psychikou). Bezpečnou cestu na řešení životních úskalí i výzev. Je šance, že se jednou, až bude potřeba ozvou….místo volby falešných rájů. Držme se, rodiče! Držte se, děti !
