Pokračování 
…. MUŽI přichází s pocitem, že něco není v pořádku. Uvědomují si, že je potřeba se poradit, ale mimo svůj životní „systém“. Řešit svá témata s blízkými není pro muže příliš komfortní. Sdílení v komunitě blízkých je spíše ženská cesta (než dojdou k terapeutovi 
). Muž odchází do lesa, k šamanovi, na cestu….k poradci. Možná i proto je jeho téma více celistvé, není tak rozdrobené na mnoho malých kousků a do detailů, jako u žen. Muž přichází sám, na doporučení partnerky nebo spolu s ní, protože řeší vztah, děti, rodinu. Přivádí své dítě, a pak se stává součástí jeho příběhu, na kterém si uvědomí, že přišel vlastně i sám se sebou. Muži obvykle přichází v síle a svojí situaci prezentují racionálně a technicky, s jistou dávkou bagatelizace, snahami o vtipné odlehčení, a s tendencí se vyhýbat přesnému pojmenování, o co vlastně jde. Ti, co zažili vědí, že je dlouho nenechám chodit kolem horké kaše. A stejně tak jako ženám, tak i mužům, toto „zapíchnutí prstu do ohniska problému“, přináší úlevu. Sleduji jejich vyprávění, a když cítím byť nepatrný emoční náboj, zastavím je. To, že je zastavím a všimnu si této emoce, spustí vyjádření často velmi hlubokého příběhu. Samotné je překvapí, kam se tímto zastavením dostali, a jak tyto nepatrné momenty ve svém životě přehlíží. Možná právě proto se v některých věcech v životě cyklí. No a pak už stačí „jen“ vymyslet, co s tím . Postupně si uvědomují nevědomé ale přesto tak důležité. Začínají spojovat věci minulé a dnešní, a díky tomu vidí jinak sebe, své okolí i svoji budoucnost. Získávají přidanou hodnotou, vidí opravdověji a to i citlivá témata, a přitom neztrácí sílu. Naopak, mohou s tímto poznáním vědomě pracovat, místo toho, aby si s nimi jejich niterní témata a neuchopené emoce zahrávaly bez jejich kontroly a vědomí. Na cestě z lesa muž kráčí jistější, byť s nepatrnou slzou v oku. Nemusí ji hnedka utírat. Není třeba se za ní stydět. Ona totiž znamená moc důležité uvědomění.
