Lekce sebepoznání a péče o psychiku: Když je toho moc, nechtějme po sobě ještě víc!“ Období nejistoty a zdravotního rizika je přirozeně důvodem k jisté dávce stresu a strachu. A k tomu ještě: děti doma, vaření každý den – celý den, hafo úkolů a zadání ze školy, nestačí podepsat úkol, je potřeba stát se učitelkou, ajaj ! … bordel se dělá celý den v kuse…. děti si stále myslí, že to je volno, prázdniny. A já vlasně taky!! Juchúúúú déle spát, povegetíme, budeme si hrát, pouklízíme na jaro! Jenže, chyba lávky, ušlé projekty a zisky už jsem si spočítala a dobře mi z toho není, práce ubylo rapidně, podnikatel nepracuje, nevydělává. A sakra….prý to bude na dlouho. Cvičení taky nebude…. takže další bod do programu, jak na to? Taaaak jsem chtěla být v létě ve formě! No nic, jedeme on-line, jedeme z domu….ale jak všichni víme, home office s dětmi není žádné peříčko. A ! Paráda, doprala pračka! …………… A tak dále a tak dále ……a to je teprve začátek! A já padám do zoufalství, že toto prostě nemůžu dát….. Jenže musím! A „musí“ se snáze tehdy, když se také „chce“ 
. Chci být více v pohodě, chci být zdravá a spokojená a chci to vše co nejlépe zvládnout. A to stejné přeji i dětem…. Takže,1. věc, kterou si dám do hlavy jako myšlenku těchto dní (týdnů – měsíců :-)))) je, že nebudu mít na sebe tak vysoké nároky. Nemusí se to udělat vše, už vůbec ne hned, a už vůbec ne perfektně…..Šak teď stejně nikdo nepřijde na návštěvu 
