HRANICE – LIMITY – PRAVIDLA

To zní strašně, že? Ale jááák jsou panečku důležité! Ale o tom potom.

Nyní o hranicích v době „korony“. Všimli jste si, že jich přibylo?

Hranice bytu, domu ….maximálně zahrady. Limity rodičovské, když nám děti skáčou po hlavě, limity drzosti, domácího pohybu a sportování, sourozeneckého škádlení, vztekání nebo blbnutí, hraní nebo času venku. Limity hry na mobilu, limity koukání do PC nebo na TV. Limity vstávat a jít spát, i když se zdá, že nejsou třeba. Pravidla hygienické, pravidla rouškování, desinfikování, kontaktování. Povinnosti školní, limity sociální, zájmové, stravovací, nakupovací a limity volného pohybu. Limity pracovní a „podnikací“.

A co jako? No nic, jen že se to vše děje doma v jednom omezeném prostoru. A také, že ty limity – hranice – pravidla, nejsou rozmělněna do několika autorit a institucí, ale dělá je 1 až 2 rodiče. A také to, že jsme se stali autoritou sami sobě nebo druhým, aniž bychom na to byli připraveni a školeni. A taky to, že se za všechno děti zlobí jen na nás! A že je toho na jednoho člověka i docela dost, a že už to trvá docela dlouho. A taky to, že jsou hranice potřeba a dávají smysl ale tak moc je vlastně nemáme rádi! A taky to, že nemůžeme za hranice a do za-hraničí.

Přesto všechno můžeme ještě volně dýchat a pokud ne, tak to řešme, často to není o fyzických limitech. Přesto všechno můžeme mnoho věcí, které se krásně vejdou i do malého prostoru. Přesto všechno můžeme některé limity vypustit a nechat být.

A některé věci jsou zcela bez-limitní! Například naše fantazie, kreativita, vděčnost a představivost. Psychické možnosti nemají hranic, pokud si je tam sami nedáme.

Užívejme si bezpečných hranic a svobody v rámci nich .