Poněkud paradoxní, ale pro mnohé nepřekvapivé zjištění vzešlo z britské studie o vlivu moderních informačních technologií na fungování paměti. Výzkum, který realizovala experimentální psycholožka a kognitivní vědkyně Dr. Maria Wimber, totiž prokázal, že vlivem užívání chytrých telefonů, internetových vyhledávačů a jiných digitálních prostředků získávání, sdílení a uchovávání informací mají lidé logicky menší potřebu si nové informace zapamatovávat a tím svoji paměť pravidelně trénovat. Jen si sami vzpomeňte na dobu, kdy jste pro telekomunikaci používali pevnou linku, a volaná čísla jste automaticky vytáčeli zpaměti. Většina lidí si před příchodem generace mobilních později chytrých telefonů pamatovala minimálně všechna čísla své nejbližší rodiny, čísla do práce, na lékaře nebo na blízké přátele. Dnes si stěží zapamatujeme číslo vlastní, natož abychom si hlavu zatěžovali dalšími číselnými kombinacemi. A proč také, když máme všechna čísla uložená v seznamu a pro jistotu ještě zálohovaná přes synchronizaci dat s počítačem. Zmíněný výzkum prokázal, že zatímco 45 % dospělých Britů si pamatuje, jaké měla jejich domácnost telefonní číslo, když jim bylo deset let, jen 30 % z nich zná číslo svých dětí. Díky neomezenému přístupu k získávání prakticky všech informací, které si jen usmyslíme, ztrácíme potřebu si tyto informace uchovávat v naší dlouhodobé paměti (ne v té virtuální) a tím necháváme náš mozek až příliš často relaxovat, než abychom ho pravidelně trénovali přiměřenou dávkou informací, které se pak snažíme uchovat. Jak se doslýcháme z mnoha koutů kritiky současné konzumní společnosti, kvalita jde na úkor kvantity. Problém se ukázal nejen v uchovávání faktických informací, které zpracovává naše sémantická paměť (pojmy, fakta, významy), ale v ohrožení se nachází i epizodická paměť (vázaná na prostor a čas), která zpracovává i naše autobiografické vzpomínky, tedy vzpomínky z našeho života. Na vině může být nepřetržité nahrávání a ukládání fotografií a videí do kyberprostoru, který si naše zážitky zajisté rád zapamatuje za nás, společně i s informacemi, kde a kdy byl snímek z našeho života pořízen. Je tohle ale to, co nám vyhovuje? Nechat naši paměť spát a spoléhat se na externí zdroje informací, jejichž moc nad námi stále roste? Nebo si raději zachováme svobodu a nezávislost našeho rozumu, tím, že ho budeme pravidelně procvičovat a záměrně zatěžovat informacemi, které nám okolní i vnitřní svět nabízí?
Jaký je Váš názor ohledně vlivu digitálních technologií na naši paměť? Vnímáte toto téma za závažné? Podělte se s námi o Vaše zkušenosti, poznatky nebo nápady, jak pracovat na své paměti?
Autor příspěvku: Aneta Unzeitigová