Už od dětství se učíme některé „nežádoucí“ emoce jako je hněv, zklamání, smutek nebo i strach skrývat za pomyslným účelem ochrany sebe nebo svého okolí. V naší práci býváme často nuceni předstírat pozitivní naladění a bezednou energii i přes to, že se právě cítíme mizerně nebo vyčerpáni. Ať už jsme na obchodním jednání, na meetingu s šéfem nebo na kávě s potencionálním zákazníkem či dodavatelem, současný trend moderní společnosti postavený na mottu „be positive“ nás učí jak si zachovat mikimausí úsměv za všech okolností a dosáhnout dojmu perfektní profesionality. Učíme se, jak správně komunikovat, jak působit na druhé, jak využívat psychologické manipulace lidských emocí k tomu, abychom dosáhli svého. Někdy při tom musíme zapomenout na to, že jsme také pouzí smrtelníci plní různorodých a barevných emocí. Je to vlastně těžký úděl snažit se předstírat, že jsme pořád „happy and free“. Člověk tráví v zaměstnání většinu svého životního času a někteří v práci zůstávají i po čas nadstandardní, aby si přišli k nějaké korunce navíc, nebo jen z obav, že o svou práci mohou přijít, bohužel jsou i tací, kteří své práci obětují takřka celý svůj volný čas potažmo život. Kde je ale prostor a čas pro prožívání emocí v celé své barevné škále, když nás okolí nutí být stále naladěn jen na tu jednu pozitivní notu? Copak nemáme právo cítit se pod psa, být unavení, mrzutí nebo dokonce naštvaní?
Že jsou pozitivní emoce nezpochybnitelným zdrojem naší vnitřní harmonie, potřebné síly a energie, samozřejmě i fyzické a psychické pohody, je zřejmé a není třeba dokládat výzkumy, které se tímto obecně známým faktem již před desítkami let zaobírali (viz studie dr. Martina Seligmana, spoluzakladatele pozitivní psychologie). Podobně se odborníci i v rámci psychosomatických koncepcí zajímali o vliv negativních emocí na naše zdraví. Je celkem snadné si představit smutek, který trvá, prohlubuje se a může dozrát až do stadia chronické deprese. Podobně je tomu se strachem, jehož patologickým projevem je generalizovaná úzkost nebo fobie. Jsou to psychická onemocnění, která vznikají prohlubováním a rozvojem negativního a někdy i iracionálního nastavení postiženého jedince. Prokázané jsou ale také účinky negativních emocí na naše tělesné zdraví. Lidé, kteří dlouhodobě setrvávají zahlceni negativními emocemi, jako je hněv, smutek, stres, úzkost aj., jsou daleko více ohroženi somatickým onemocněním, než ti, kteří se s těmito emocemi potýkají méně často nebo s nižší intenzitou. Např. dlouhodobý stres souvisí s chronickými bolestmi zad, hlavy nebo šíje, zvýšenou únavou a sníženou obranyschopností. Hněv, nenávist a zášť zase zvyšují krevní tlak a tím i riziko kardiovaskulárních onemocnění (např. infarkt myokardu). Úzkost nebo strach způsobují různé gastrointestinální obtíže (žaludeční nevolnost, nadýmání, průjmy). Somatické příznaky smutku či deprese jsou velmi různorodé, mezi nejčastější se řadí ztráta energie důsledkem celkového zpomalení organismu, nechutenství či přejídání, problémy se spánkem, bolesti hlavy, zad, břicha, pálení kůže aj. (Kryl, 2001; Čillík, 2008). Je tedy zřejmé, že dlouhodobé prožívání negativních emocí pro naše tělo nevěstí nic dobrého, a proto je logické i přirozené se těmto psychickým stavům snažit vyhýbat a když už je okusíme, tak se jim rychle vymanit.
Jak je to ale s potlačovanými emocemi? Pokud se cítíme zle, vnímáme to samozřejmě jako něco negativního, a proto se někdy snažíme dělat jako by nic a tyto emoce v sobě zapíráme či dusíme. Některým z nás se daří více ukrývat právě prožívané emoce (častěji mužům) a někteří naopak nedokážou skrýt to, jak se aktuálně cítí (ženy jsou obecně více emočně expresivní), (Kring & Gordon, 1998). Potlačování našeho emočního prožívání může být ale zdraví nebezpečné. Osobnosti se sníženou emoční expresivitou jsou dle vědeckých studií považovány za více ohrožené onkologickým onemocněním (označení osobnost typu C). Lidé, kteří své emoce přirozeně neventilují a hromadí si je v sobě (především ty negativní emoce), postupně začnou tuto negativní energii vysílat do svého těla, kde se tato energie začne projevovat např. sníženou funkcí imunitního systému a může být plodnou půdou pro vznik nádorů. Pokud jsme dokonce nuceni projevovat navenek jiné emoce, než které uvnitř sebe zažíváme, dochází k tzv. vnitřnímu emocionálnímu konfliktu, který je s rozvojem rakoviny také často spojován (viz Kreitler, 2009; Porter, Keefe, Lipkus, & Herbert, 2005).
Zajímavá zjištění přináší současný výzkum (Hershfield, Scheibe, Sims, & Carstensen, 2013) o vlivu souhry všech prožívaných emocí na fyzické zdraví jedince. Ukázalo se totiž, že nejen pozitivní emoce mají pozitivní vliv. Kombinace emocí pozitivních i negativních, tedy přirozený balance v emočním prožívání, má dle tohoto výzkumu blahodárný účinek na fyzické zdraví. Co z toho všeho plyne? Emoce, které zažíváme ať už pozitivní či negativní jsou naším průvodcem, dávají našemu vnitřnímu světu barvy, které pronikají až napovrch. Potlačování našeho emočního rozpoložení, předstírání něčeho, co právě necítíme, není tím správným způsobem, jak být s ostatním a hlavně to není správný způsob, jak být sám se sebou. A to nehledě na zdravotní riziko, které to může časem přinášet. Nechme tedy naše pocity a nálady přirozeně odeznít, neodvracejme se od nich, to je ten nejlepší způsob, jak svému tělu i duši dopřát zdraví a harmonii.
Autor článku: Aneta Unzeitigová
Poznámka: Obrázek popisuje, jakým způsobem se projevují základní emoce v našem těle. K vytvoření „tělesných map emocí“ využili výzkumníci somatosenzorické zpětné vazby, na základě níž prokázali, že odlišné emoce aktivují odlišné tělesné oblasti, např. deprese deaktivuje převážnou část našeho těla především končetiny (modrá barva), naopak láska svou aktivací evokuje hřejivé pocity (oranžová barva) v našem těle, nejvíce v oblasti hrudníku, hlavy a pánve (více viz poslední odkaz ve zdrojích).
Zdroje:http://www.tribune.cz/clanek/12465-deprese-se-somatickymi-projevy
http://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2001/11/14.pdf
http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0304395905003222
http://www.prolekare.cz/pdf?ida=vl_08_06_08.pdf
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/?term=Kring%2CGordon%2C+1998 http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.3109/07357909909032861