VDĚČNOST jako téma, kterého jsme se dotkli s mými klienty na sezeních v posledních dnech. Je zajímavé pozorovat, jak jsme se z různých témat, směrů a životních příběhů dostali do jednoho bodu, kterým je fenomén vděčnosti. Je platný vždy a všude, ale nejspíš je aktualizován i dnešní dobou.
Vděčností myslíme opravdové setkání s tím, na co si vzpomínám, na co myslím a za co děkuji. Vše, za co pociťuji skutečnou a emocemi doprovázenou vděčnost. Vše, co mohu cítit i ve svém těle, jako skutečný fyzický vjem, který uvědomění vděku spouští.
Vděčnost je poděkování, zdroj našeho života, hodnota, živná půda dalšího směřování a žití. Podporuje pozitivní vnímání sebe a našeho světa, přináší prožitky pokory a dojetí. Je doprovázena malým vnitřním přikývnutím, jak dobré to je. Je doprovázena úsměvem, který může být viděn ale stačí, když ho jen cítíme.
Vděčnost se děje uvnitř. Vděčnost se děje pomalu a prostupuje nás celých.
Může se stát večerním rituálem. Můžeme si své vděčnosti prožívat a psát. Můžeme si je kreslit. Můžeme si je počítat na prstech své ruky a ideálně obou.
Vděčnost je o velkých věcech, na kterých stojí náš svět.
Vděčnost je na maličkostech, které nám přináší radost a štěstí.
