CO DŘÍV?

Takový ten stav, kdy víme, že můžeme tolik věcí! Cítíme roztříštěnost, nervozitu…ježíííš ať nezapomenu, jej to byla dobrá myšlenka, ještěže jsem si vzpomněl /a, jak to, že jsem se k tomu zase celý týden nedostal /a?, bože zase to hrnu před sebou, a toto jako udělám kdy? Cítíme energii, natěšení, nadšení, lítáme z místa na místo, nevíme co na sebe, protože nevíme, co budeme dělat jako první. Bereme do ruky tužku a papír a valíme jednu myšlenku za druhou…. nestíhám ani psát! Píšu věci jako, co nakoupit, co udělat v domácnosti, co udělat do práce, co navařit, co si užít, co podniknout s dětmi, co podniknout s někým, co podniknout sama / sám, co nezapomenout, co naplánovat….

Na všech úrovních našeho člověka se ozývají signály. V těle je energie. V emocích od tlaku nestíhání a že je toho moc, až po nadšení že je toho tolik. Myšlenky lítají a bouří o 106.

KLÍČOVÉ SLOVA JSOU: VDĚČNOST, KOTVA, PLÁN.

To je moc dobře, že cítíme takovou mohoucnost v sobě. To je tak dobře, že můžeme a musíme. Je to skvělé, že život máme tak pestrý a naplněný.

Abychom se nerozstřelili, je třeba se ukotvit. Fyzicky i psychicky. Sednu si a dám si kávu …. například.

Papír tužka a dobrý plán. Nejdříve píšeme vše co nás napadá, abychom ty myšlenky chytli. Pak je uspořádáme do plánů. Jinak se nestanou. A to by byla velká škoda.

Krok po kroku, jedna za druhou….. VŠE MÁ SVŮJ ČAS.