MALÉ DĚTI (tzv cca předškoláčci) V DOBĚ tzv. „KOVIDOVÉ“
Pro miminka s maminkami doma se toho moc nezměnilo. Pokud tedy ! nemají staršího sourozence, který teď nechodí do školy (školky) a neprudí je. Nebo pokud ! neprudí jejich, a pouze jejich, milovanou maminku. Nebo také, pokud se jim v karanténě nenarodil sourozenec. Ale to s touto dobou „kovidovou“ moc nesouvisí.
Rodiče malých dětí pozorují, až přílišné přimknutí se k rodičům (zejména k mámě). Strach, když někam odchází anebo se jim nevěnují. Proč? Možná proto, že život rodiny se velmi změnil. Všichni jsou najednou doma ale tak nějak divně. Mluví se jinak a o jiných věcech. Slovům moc nerozumí ale velmi silně cítí atmosféru, která doma panuje a emoce, které slova doprovází. A my všichni víme, jaké emoce mohly a mohou doma cítit. A nejen od rodičů a sourozenců ale také z doma puštěných médií. I z nich je cítit určitá energie, známe to všichni velmi dobře na sobě.
A taky je to dobrá zpráva, že jsou rodiče doma, protože po ničem jiném děti v tomto vlastně netouží. Mít své rodiče nablízku.
Velmi krásně tedy zafungovala přirozenost malých dětí, že se k rodičům přimknou. Takto si zajistí bezpečí v čase, kdy si nejsou jistí tím, co se děje.
Co s tím? V první řadě si oddechnout, že vaše děti mají krásně rozvinutí pud sebezáchovy a že jste pro ně moc důležití. Je fajn si toho být vědomi a pracovat s tím “s citem”. Jde o jejich pocit bezpečí. Vylaďte doma atmosféru a média na veselou notu. Sdílejte situaci také včetně zpracování informací a řešení situace. Aby přiměřeně věku situaci rozuměly a věděly, že se nyní všichni starají o to, aby se vše dobře zvládlo, a že bude vše zase v pořádku. Také si myslím, že je dobré, aby rodiče nepřestávali dělat své aktivity a děti to i v této situaci respektovaly. Tím také dáme najevo, že život jde dál a že není potřeba mít přehnaný strach. Například, že je v pořádku, když si maminka jde vedle do pokoje zacvičit, nebo večer u dítěte nebude usínat, když už je zvyklé usínat samo.
Ujistěme je, že je to v pořádku, a že je neopouštíme. Respektujme jejich strach a jednejme s citem. Nebuďme ale příliš úzkostlivý, tím strach jen prohlubujeme, zvyšujeme svoji únavu a přicházíme o čas pro regeneraci, kterou potřebujeme pro sebe i pro svoje děti.