DĚTI ŠKOLNÍ, PŘED-PUBERTÁLNÍ.
„Kdy už to bude zase normální?“ Znamená zejména, „chci už změnu“. Chybí mi to, na co jsem byl/a zvyklý/á. Hlavně mi chybí kámoši. Neznamená to ani tak moc, bohužel, že se těší na učení a do školy na výuku a řád. Chápejme tady správně a nenechejme se nachytat sladkými a rozumnými řečmi 😊.
Dneska tedy, téma “sociální izolace“. Dlouho a intenzivně málo kamarádů, sdílení a hra s nimi. Kamarádi jsou v tomto věku moc důležití. Děti jsou bez nich možná naštvanější, zlobivější nebo smutnější. Když není skutečný svět a skuteční kamarádi, hrozí útěk do virtuálního světa. Ten tedy hrozí i v době nekoronové 😊. Pochopitelně a bohužel. Rodič prostě kámoše nenahradí a kámoši hrají také. Ty stejné hry! Je to nakažlivé a komunitní. Řeší to tak moc rodičů kolem mě.
Nevím, jak vy, ale já mám do hlavy vyvrtanou díru nikoli z matematiky, ale například ze strategie a hrdinů ve Fortnite. Vím, co je to SKIN a V-Bucks a se synem jsem si zahrála ve dvojici. Docela dobře běhám, do schodů ale pozadu (mami zase ten tvůj divný styl, otoč se), pod vodou ztrácím orientaci (mami plaveš na druhou stranu). Ne, nejsem z toho nadšená, co se tam děje, a o čem to je, a že je to tak bere ….. ale stala jsem se součástí světa kluků v tomto věku, a možná s tím vším ve výchově budu moci lépe zacházet. A kdyby ne, udělala jsem mu tím, že jsem s nim hrála, radost a byl před klukama na mě pyšnej.
Tedy: Staňme se součástí jejich světa. Ptejme se, co se s nimi děje. Ptejme se, co chtějí, co jim chybí, a jak toho můžeme společně dosáhnout. Nabízejme alternativy sociálního kontaktu s vrstevníky. Zařiďme kontakt s kamarády, co to jde. Mohou si zavolat, jít spolu ven nebo na návštěvu. Začínají kroužky. Nechejme je se chvíli třeba i nudit – je to prostor pro kreativitu. Už jde mnoho věcí a to je dobře. Stále neustupujme z toho, že i stolní hra je zábava, a že i my rodiče jsme supeeeer! ….ale hlavně nebuďme moc přísní, a pak tedy taky nebuďme trapní 🥳.
Vždyť nám to sociálno chybí už taky, že jo 😊!